Městys Radomyšl

Sdružená obec baráčníků Radomyšl

2011-10-07 10:41:02

Představení baráčnického spolku:

Foto: Městys Radomyšl ©

Ve druhé polovině 19. století, v době národního obrození českého národa, vzniká řada vlasteneckých, společenských a tělovýchovných spolků. V roce 1874 v Kolíně vzniká spolek „Svobodná obec baráčníků“. Tento spolek si dal do vínku udržování staročeských tradic a zvyků. Myšlenky, které tato společnost vyznávala, byly natolik životaschopné, že oslovovaly stále více lidí, kteří je přijímali a zakládali obdobné spolky v Praze a celých Čechách.


První velká prezentace baráčníků na veřejnosti byla v roce 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Tato výstava dala podnět ke sjednocení baráčnických obcí a k vytvoření všebaráčnického ústředí s názvem „Veleobec baráčníků pro země koruny české“ se sídlem v Praze. Jako mezičlánek mezi obcemi a veleobcí byly vytvořeny župy. V roce 1897 začal vycházet vlastní časopis, který vychází dodnes.


Do původně ryze mužského spolku se počátkem 20. století začínají přijímat i ženy. Od samého založení se jednalo o spolek nepolitický určený všem vrstvám obyvatelstva. Proto také přečkal všechny dějinné a politické zvraty. Rovněž zaměření spolku se po celou dobu trvání nemění. Stále se jedná o vlasteneckou společnost, která udržuje staročeské zvyky, tradice a uchovává původní české a moravské kroje.


Právě z charakteru tohoto spolku vyplývá i jeho vnitřní řád, struktura řízení, oblečení, rituály a symboly.
Základním článkem je „Baráčnická obec“, která sdružuje sousedy a tetičky – členy spolku. Dalším článkem je „župa“, která sdružuje na územním principu více Baráčnických obcí. Naše Baráčnická obec Radomyšl patří do X. župy spisovatele Josefa Holečka Vodňany. Ústředím je „Veleobec sdružených obcí baráčníků“ se sídlem v Praze.


Místo, kde probíhá činnost spolku, se nazývá „rychta“. Baráčníci se mezi sebou oslovují „sousede“, „tetičko“. Samozřejmostí je vzájemná úcta, družnost, slušnost a dodržování spolkových regulí.

Základním spolkovým krojem je „svéráz“. Pro ženy se skládá z bílé halenky s rozhalenkovým límcem, krátkým rukávem (k lokti), vyšitá v národních barvách (červená, modrá) v národním vzoru na límci, manžetách a prsou. Sukně tmavá hladká (černá, tmavomodrá), punčochy normální a střevíce tmavé barvy. Halenka se nosí do sukně, u starších tetiček možno přes boky navrch sukně. Svéráz pro muže se sestává z bílé košile vyšívané v národních barvách (červená, modrá) v národním vzoru na límci, manžetách a na prsou. Místo kravaty je červená stužka. Tmavé kalhoty s koženým páskem a přezkou OB. Na hlavu je baráčnická čapka s perem.
Druhým typem dámského spolkového kroje je „Mařenka“. Vznikl na základě obrovského úspěchu opery „Prodaná nevěsta“ od Bedřicha Smetany. Kroj Mařenky v této opeře byl vytvořen v českém národním duchu a velmi se podobá pravým krajovým krojům.
Třetím, nejslavnostnějším typem kroje, je původní lidový kroj, který se zachoval v jednotlivých oblastech republiky. U nás se jedná o kroj prácheňský.

Činnost v jednotlivých obcích řídí konšelé včele s rychtářem (předsedou). Pojmenování hlavních činovníků vychází z názvů funkcionářů městské a venkovské správy v českých zemích před rokem 1848 a tím se také udržují v povědomí. Kromě rychtáře, který je vedoucím představitelem obce a místorychtáře (jeho zástupce), se o písemnou agendu stará syndik (jednatel), o peníze berní (pokladník) a o majetek šafář (hospodář). Dalšími funkcionáři jsou pantatínek (zkušený soused, který dohlíží nad jednotou, svorností a pořádkem v obci), panímaminka (tetička, která se stará o kroje), slídilové účtů (revizoři hospodaření obce), kontribuční (vybírá příspěvky), švandymistr (zajišťuje zábavu, kulturní akce a veselí), matrikář (vede knihu evidence členů) a kronikář (píše kroniku obce). Podle potřeby a možností obce se volí další činovníci. Jsou to například vzdělavatel, archivář, gratulantka, praporečník, dráb a ponocný.


Při slavnostních zasedáních se používají baráčnické symboly postavené na předsednickém stole. Jedná se o rychtářské právo, přísežné právo s pamětními stuhami, dva svícny s hořícími svíčkami a chaloupka. Mezi symboly počítáme i baráčnický znak, jehož kovovou zmenšeninu nosíme jako odznak na klopě, když nejsme oblečeni ve svérázu. Nejcennějším symbolem je obecní prapor, který je většinou i uměleckým dílem.


Jedním z výrazných starých obyčejů, který se udržuje, je vítání hostů chlebem a solí. Říkáme tomu „Staročeská pocta“. Poctu podávají většinou dvě tetičky v krojích (nebo svérázu) u vchodu na slavnostní akci. Tetičky nabízí malé tenké krajíčky chleba s kůrkou uložené v ošatce na bílém ubrousku. Hosté se vítají slovy „Přijměte prosím staročeskou poctu“. Příchozí si bere krajíček chleba, který mu tetička posolí. Za poctu se nesmí vyžadovat odměna. Host sám od sebe může do připravené misky položit za udělenou poctu minci. Musí to vycházet dobrovolně ze srdce obdarovaného.



Činnost Sdružené obce baráčníků Radomyšl:


Založení Obce baráčníků v Radomyšli spadá do velmi pohnuté doby českého národa a československého státu. Byl konec roku 1938, krátce po podepsání Mnichovské dohody, která oklestila historické území Čech a tisíce Čechů ze zabraných území mířilo do vnitrozemí. Byly náhle ohroženy všechny hodnoty, na kterých byl postaven samostatný československý stát. Z našich historických zkušeností je však známo, že každé ohrožení našeho národa způsobilo jeho semknutí. Proto se také v prosinci roku 1938 na radnici v Radomyšli schází občané na ustavujícím valném zasedání nové Obce baráčníků. Je zvoleno první konšelstvo, jehož hlavním úkolem je zajistit úřední registraci a schválení nově vzniklého spolku baráčníků v Radomyšli. V lednu 1939 proběhlo úřední schválení a potvrzení Obce baráčníků Radomyšl.


12. května 1939 bylo na radnici v Radomyšli zahájeno 1. valné zasedání. Na něm všichni zakládající členové složili slib a tím byli přijati do Obce baráčníků. Proběhla rovněž první oficiální volba funkcionářů.
Činnost v prvních pěti letech byla výrazně ovlivněna okupací a 2. světovou válkou. Ještě v letech 1940 a 1941 byly uspořádány Baráčnické bály, další se až do roku 1945 nekonaly. Činnost musela být omezena jen na zasedání a projednávání svých vnitřních věcí bez možnosti vnější prezentace.


Rozmach činnosti nastal až po osvobození naší vlasti v květnu 1945. Začalo to účastí na oslavách osvobození, kde všichni vzdávali hold našim osvoboditelům. Do spolku přicházejí noví lidé, kteří mají společný zájem pozvednout kulturní život Radomyšle v duchu staročeských tradic. Obnovuje se činnost divadelního ochotnického souboru, pořádají se Staročeské bály, taneční zábavy, oslavy stavění májky, dožínky. Členové se zúčastňují nejrůznějších slavností a výročí spřátelených obcí a spolků. Byla zahájena tradice poznávacích zájezdů po naší vlasti. Baráčníci pomáhají při zvelebování našeho městečka. Byly nacvičeny kolové tance „Česká beseda“ a „Moravská beseda“, které se staly tradiční součástí všech významných oslav.


Vyvrcholením oslav 25. výročí založení naší Obce baráčníků byl v roce 1964 průvod a rozvinutí nového spolkového praporu na náměstí před Radnicí. Velmi hezký prapor byl zhotoven jeptiškami v Duchcově s použitím výšivky sv. Martina ze starého rozpadlého živnostenského praporu. Při 50. výročí byla uspořádána v roce 1989 v Radomyšli výstava krojů z celého jihozápadního regionu Čech.
70. výročí založení se konalo v roce 2009 v rámci radomyšlské Jihočeské pouti.


Vlastní oslava začala křtem publikace „70 let baráčníků v Radomyšli 1939 – 2009“, které proběhlo na srazu rodáků v sokolovně v pátek 26. června 2009. Šampaňským křtil starosta městyse Ing. Peterka za účasti rychtářky Obce baráčníků tetičky Markové a autora publikace souseda Václava Šůse. Hlavním dnem oslav byla sobota 27.června 2009. V místní sokolovně proběhlo dopoledne slavnostní valné zasedání za účasti členů a vzácných hostů. Odpolední program zahájil slavnostní průvod všech zúčastněných baráčníků, hostů a folklorních souborů. Průvod vycházel od kostela sv. Jana Křtitele a skončil pod Maltézským náměstím u připraveného amfiteátru Na Rybníčku. Samotný průvod byl zážitkem a dle přihlížejících pamětníků neměl svou pestrostí a velikostí v Radomyšli obdoby. Následoval hlavní kulturní program oslavy, který připravily a režírovaly naše tetičky Markéta Mrázová a Dana Vojtová. Jeho zahájení provedla přivítáním všech přítomných rychtářka tetička Anna Marková. Krátký proslov měl starosta městyse Ing. Luboš Peterka a zástupce MPMR Ing. Jiří Vačkář. Potom už Terezka Mrázová rozezpívala píseň „Pouťová nálada“. Text písně složila Vendulka Hodánková a melodii „Kozlovky“ upravil Václav Šílený. Následovalo Loutkové divadlo ze Strakonic s krátkou pohádkou „O vodníkovi“, což se pochopitelně nejvíce líbilo našim nejmenším divákům.


Uvádění dalších čísel, vtipné komentáře, přiblížení účinkujících a celkové posouvání děje zajišťovala skupina hospodských hostů v improvizované hospodě. Hostinským, který čepoval opravdové pivo, byl soused Jan Hřebíček. Hosty byli sousedé Josef Jůzek, Karel Tomášek, Václav Šílený, Richard Semiginovský, Antonín Braun, Martin Levý, Václav Vojta a pan Šesták ze Sedlice, který zahrál na flašinet. Následně začala vystoupení folklorních souborů. První vystoupil „Prácheňský soubor lidových písní a tanců“ ze Strakonic. Předvedl tance z našeho historického Prácheňského kraje. Po něm následovaly „Babky z Poříčí“ – ženský pěvecký soubor z Horního Poříčí s pásmem jihočeských písní. Po nich vystoupil Martin Levý s povídáním „Radomyšlská radnice“. Toto vtipné povídání složila Vendulka Hodánková a bylo zajímavé i tím, že všechna slova začínala na „r“. Dalším číslem bylo vystoupení „Blaťáckého souboru“ ze Ševětína s tancem, písněmi a písňovými scénkami z Blatska. U tohoto souboru navíc velmi zaujali nádherné bohaté blaťácké kroje. Následoval soused Karel Tomášek s vystoupením Carborundum brousek, které složil Václav Vojta. Toto povídání vystřídal „Taneční a pěvecký soubor Radost“ z Kamenného Újezda. Po nich vystoupili manželé Dana a Václav Vojtovi s jarmareční písní, kde starý chlap si vezme mladou ženu. Text složila jejich dcera Vendula Hodánková. Obrázky k textu písně namaloval Ota Vonášek. Jako poslední z folklorních souborů vystoupil „Taneční a pěvecký soubor Jiskra“ z Plzně. Po tomto hlavním bloku programu se ujal slova radomyšlský starosta Ing. Luboš Peterka, který přítomné seznámil s akcí zrestaurování Pomníku padlým ve světových válkách zde Na Rybníčku. Přítomen byl zástupce státní správy p. Řezáč ze Strakonic. Následně byl tento zrestaurovaný pomník znovu odhalen. Baráčníci sousedé Josef Jůzek a Václav Šůs k němu položili kytici květů. Závěrem celého slavnostního odpoledne vystoupily děti ze Základní školy se sborem sv. Martina a sólistou Richardem Semiginovským s árií z Jakobína. Takto bohatý program oslav doplňovala ještě výstava na naší Rychtě (jinak v zasedací místnosti Úřadu městyse). Byly na ní představeny kroje, ruční práce občanů, fotoalba a kroniky naší baráčnické obce.



Současná činnost naší Obce baráčnické pokračuje v udržování staročeských tradic. Naši členové se zúčastňují všech kulturních a společenských akcí v Radomyšli a řady akcí v širokém okolí. Máme nyní 55 členů, z toho 9 nových členů vstoupilo v roce 2011. Většina těchto nových členů jsou mladí lidé. Z toho se dá usoudit, že baráčnické tradice nejsou mrtvé a mohou oslovit i dnešní mládež. Podmínkou ovšem je aktivní a rozumný přístup činovníků k mladým lidem. Zdá se, že současné konšelstvo včele s rychtářem sousedem Josefem Jůzkem, takový přístup má. Vyzíváme proto všechny milovníky staročeských tradic, lidi kteří se zajímají o kulturu a společenský život v našem starobylém městečku Radomyšl, přijďte mezi nás. Jsme přesvědčeni, že naše aktivita nezapadne ani ve sjednocené Evropě, ba právě naopak. Dodržování tradic jednotlivých regionů a jejich vzájemné poznávání přispěje k respektování a úctě mezi lidmi naší krásné Evropy. Snažíme se o to i účastí při akcích družby našeho městyse s italskou obcí Montoggio.





webové stránky: https://sites.google.com/site/baracniciradomysl/



Autor: Městys Radomyšl ©