Městys Radomyšl

Kostel sv. Martina

2011-06-27 08:44:31

F. Kašička a B. Nechvátal ve své knize Radomyšl - proměny městečka uvádějí: Stavba kostela sv. Martina je tradičně spojována s okruhem stavební činnosti stavitelské hutě Bavorů ze Strakonic. Kostelík se starým patrociniem patří mezi prvních deset chrámů v Čechách zasvěcených tomuto světci.

Nejstarší podobu kostela sv. Martina v Radomyšli umožnil rekonstruovat až archeologický výzkum, doplněný u zdiva nad terénem podrobným průzkumem povrchovým. Archeologický výzkum především zjistil, že dnešní stavbě nepředcházelo starší provizorium, a zachytil tvar a půdorysné rozměry původního románského kněžiště a reliéf terénu před dobou vzniku románské svatyně. Vystupující skála v místech románské oltářní menzy vedla k již zmíněné hypotetické úvaze o starším kultovním bodě v těchto místech.

Přestože pro velkou raně gotickou přestavbu kostela sv. Martina chybí písemné prameny, komplexní průzkum stávající stavby umožnil tuto druhou významnou fázi ve stavební historii objektu vcelku uspokojivě rekonstruovat. Z výsledků průzkumu vyplývá, že někdy v poslední čtvrtině 13. století byl starý kvadratický závěr románského kostelíka včetně štítové zdi ubourán a nahrazen novým kněžištěm o stejné šíři, jakou měla původní hlavní loď.

Stísněná protáhlá loď kostelíka záhy nestačila pojmout rostoucí počet obyvatel osady, která postupně nabývala forem městečka, i když zatím bez právního statutu. Hluboké a temné jednolodí současně neodpovídalo novému duchu a úsilí české gotiky 14. století o jednotný prosvětlený interiér. V druhé polovině tohoto století, spíše však k jeho konci, došlo proto k další velké stavební fázi ve vývoji objektu, při níž se rozšířil v podstatě na dnešní půdorysnou plochu. K oběma bokům původní protáhlé stavby přibyly dvě poněkud nižší boční lodě, takže celek vytvořil prostorovou formu pseudobazilikálního trojlodí.

Výsledky archivního průzkumu (Dr. B. Lifka) dovolují dnes vrcholně gotickou přestavbu kostela sv. Martina dosti přesně časově zařadit. Stavebníkem byl farář Beneš, který nedlouho před rokem 1388 vlastním nákladem - ecclesiam de novo construxit ac multis ornamentis decoravit (kostel přestavěl a vyzdobil mnoha ozdobami).

Současná s barokní přestavbou kostela počátkem 18. století je kostnice v severozápadním koutě bývalého hřbitova a regulace přilehlé hřbitovní zdi při sousední vnitroblokové uličce. Kostnice přeměněná v roce 1877 na Boží hrob tvoří menší obdélné stavení s rovným stropem. Směrem ke hřbitovu zakrývá sedlo prejzové střechy volutový štít vrcholící půlkruhovým tympanonem s maltézským křížem, podobný štít se zvedá i nad severním čelem. Vchod v ose pod štítem, sevřený dvojicí pilastrů s římsovými hlavicemi, má půlkruhový záklenek vrcholící klenákem. Při úpravě v minulém století byl Boží hrob sestaven částečně z dílů staršího oltáře a uprostřed zavěšen hodnotný obraz Rodiny P. Marie z roku 1690, přemístěný sem patrně z kostela. Raně barokní - ze 17. století - jsou tu i druhotně použitá dvoje dvířka, vedoucí do zadní části objektu, která zdobí temperové malby sv. Petra a Pavla.


Autor: Městys Radomyšl ©