Městys Radomyšl

Kostel sv. Jana Křtitele

2011-06-27 08:26:26

Nejmonumentálnějším projevem baroka v Radomyšli je nový poutní kostel sv. Jana Křtitele na návrší východně od městečka, který v letech 1733 - 1736 nahradil starší renesanční stavbu. Architektura kostela se již stala vedle typické siluety vlastní Radomyšle trvalou dominantní součástí obrazu krajiny. Bloková stavba se štítem nad západním průčelím a s užším východním závěrem je pročleněna vysokým pilastrovým řádem spočívajícím na vysokém soklu.

Čelní průčelí zdůrazňuje mělký rizalit s obdélným vchodem uprostřed, nad nímž je v oblouku římsy osazena kamenná kartuše se znakem velkopřevora Gundackera Poppa z Dittrichštejna. Vchodový rizalit, sevřený vysokými pilastry, korunuje nad hlavní římsou trojúhelný tympanon, který je podložen štítem se segmentovým nástavcem a volutově prohnutými bočními křídly. Boky kostela v příčné ose hlavní lodi oživují vysoké vikýře, nad střechou závěru s vykrojenými rohy spočívá osmiboká sanktusová věžička. Drobná sakristie při východní stěně závěru byla sem možná přistavěna dodatečně. V bočních pohledech překvapuje poněkud nevýrazný přechod mezi symetricky řešenou frontou hlavní lodi a nárožní osou při dílu západní kruchty, který půdorysně mírně předstupuje. Teprve z bližších pohledů je patrné obohacení patek a říms pilastrů ve shodě s čelním průčelím a podložení dalším soklem. Tato okolnost vede k pracovní hypotéze, zda autor původně nepočítal s nasazením dvou západních věží.

Kontrast mezi blokovým exteriérem a centrálním prostorem hlavní lodi je typickým projevem barokního dualismu. V půdorysu eliptickou loď překrývá kalota s výsečemi, jejichž průmět tvoří veliký maltézský kříž. Vpadlé vykrajované zrcadlo uprostřed klenby nese malovaný dittrichštejnský znak a chronogramový nápis, dávající letopočet 1736, na podobně vykrajovaných vpadlých zrcadlech v plochách osových výsečí prosvítají stropy starší barevné výmalby. Výběhy výsečí podpírají vysoké pilastry, oddělující současně ve stěnách osové otvory a hluboké oltářní výklenky. Závěr i podkruchtí s okosenými kouty jsou sklenuty plackami, opět s vykrajovanými zrcadly. Z podkruchtí se směrem k jihu otvírá průchodu do nárožní kaple sv. Kříže, sklenuté nad eliptickým půdorysem klášterním křížem, na opačném doku kruchty probíhá oválné schodiště.

Soudobá se stavbou kostela je převážná část vnitřního vybavení, k němuž patří zejména hlavní oltář, 4 oltáře boční a oltář s Kalvárií v kapli sv. Kříže, všechny s hodnotnými obrazy a plastikami, dále kazatelna, varhany a vyřezávané lavice.

Kostel datovaný do let 1733-1736 je podle nejnovějších archivních zjištění (Dr. B. Lifka) dílem vlašského stavitele a architekta Bartolomea Scottiho, usedlého v Praze na Malé Straně, který je znám zejména jako nejvyšší fortifikační stavitel pražským hradeb. Po roce 1726 přestavoval maltézské velkopřevorství na Malé Straně (čp. 485 - III) podle záměru tehdy nově jmenovaného velkopřevora Gundackera Poppa hr. Dittrichštejna. Jím byl nepochybně získán i pro stavbu poutního kostela v Radomyšli, jíž velkopřevor zjevně velmi přál. Stejného autora obou staveb připomíná zejména použití charakteristických výrazně dimenzovaných vikýřů. Architektovy plány na svatojánský kostel realizoval jeho příbuzný Anselmo Lurago (později zeť a dokončovatel prací K. I. Dienzenhofera a typický představitel období rokokové slohové vlny). Vedle výrazných novostaveb a velkých stavebních zásahů dokresluje barokní mikroklima Radomyšle i architektura drobná, jíž byly zejména kapličky a boží muka. Na jižním boku děkanského kostela počíná křížová cesta 14 kapliček, vedoucí odtud přes hráz rybníka Vraždy k poutnímu kostelu sv. Jana. Jednotně provedené žulové kapličky klasicizujících forem se štítky s koulemi a kříži při vrcholu datuje chronogramový nápis na druhé z nich na severním boku děkanského kostela do roku 1762. Dnešní obrazy malované na plechu a uzavíratelné železnými dvířky provedl v druhé polovině 19. století malíř Václav Ševele.


Autor: Městys Radomyšl ©