Český svaz včelařů v Radomyšli
2011-12-15 15:59:58
V současnosti je naše organizace součástí celorepublikového Českého svazu včelařů (ČSV). Výhodou tohoto velkého uskupení bylo a ještě je, že každý včelař má prostřednictvím svazového časopisu nejčerstvější informace, jak chovatelského, tak ekonomicko-kulturního charakteru.
Výzkumný ústav včelařský, který je součástí ČSV, se zabývá šlechtěním včely kraňské, rozbory medu, ale hlavně léčbou včelích nemocí a výrobou léčiv na jejich zmírnění. Všechny organizace odevzdávají každý rok k rozboru vzorky měli a podle výsledků laboratoře dostane pokyny k dalšímu léčebnímu opatření. Tento propracovaný systém nám závidějí okolní státy, neboť u nich si každý včelař léčí včelstva sám. Ale hlavně používají antibiotika, která zanechávají stopy a rezidují v medu, což český med nezná.
Další výhodou je, že republikový výbor ČSV jedná s Ministerstvem zemědělství jako partner zastupující 46000 včelařů s téměř půl miliónem včelstev o příspěvku na zazimování včelstev. Dobře vyzimované včelstvo na jaře splňuje předpoklady dobrého opylení hmyzosnubných rostlin. Vědecké statistiky uvádějí až 40% zásluhu včelstev na výnosech. Z tohoto pohledu je zřejmé, jak velký přínos pro společnost včely mají.
V naší organizaci všichni včelaříme zájmově, tzn. po práci a o víkendech, dovolených, prostě, kdy nás včelky potřebují. Ale hlavně za pěkného počasí v letních měsících, což se neslučuje se zájmy většiny mladé populace. Proto naše členská základna neoplývá věkovým průměrem sportovních týmů – spíše naopak. A když ve svém středu přivítáme nějakého mladíka, tak po čase a nějakých nezdarech se vytratí. Přesto máme celkem dobrou partu a rádi se vidíme při schůzích v Leskovické klubovně.
V posledních letech jsme se zúčastnili několika včelařských výstav se zahraniční účastí, aby naši členové měli přehled, jak to dělají jinde a případně dobré nápady mohli použít ve svých provozech.
V kulturní oblasti, kromě několika přednášek se včelařskou a cestovatelskou tématikou ve veřejném dění v obci zaostáváme. Pořádat ples nebo výstavu spojenou s trhem jsme si zatím netroufli. Naše zaměření je spíše individuální, ale máme dobrý pocit, když vidíme dobře opylené lány a ovocné sady a máme možnost nabídnout spoluobčanům sklenici voňavého medu. Těší nás, že naši zákazníci pochopili, že med přímo od včelaře je pro ně dobrou volbou.
ZO ČSV Radomyšl má v současné době 33 členů, kteří se starají o 335 včelstev. Letošní rok byl pro včelaře velice příznivý, neboť byla snůška téměř celou včelařskou sezónu květen – červenec a včelky tak vyprodukovaly svým majitelům téměř 6 tun medu (5837 kg) a 149 kg pravého včelího vosku.
V první polovině září proběhla členská schůze, jejímž hlavním bodem bylo odevzdání žádostí o dotaci na zazimování včelstev. Dalším bodem bylo upřesnění rozvrhu léčení proti Varoaze, které začíná první týden v říjnu a pokračuje v třítýdenním intervalu do prosince. Léčení provádí přítel Miroslav Lebeda aerosolovým vyvíječem.
Historie
Jihočeské městečko Radomyšl vypadalo před sto lety jako jedna veliká zahrada vytvořená rukama zahradníků a sadařů, ale i jiných občanů z lásky ke stromům, k zeleni a z přirozeného smyslu pro krásu. Za četnými selskými statky seskupenými kolem náměstí a podél hlavní ulice, po níž tehdy projížděly nejen žebřiňáky a naložené fůry, ale i bryčky zámožnějších sousedů a panské kočáry osecké, drhovelské, blatenské a maltánské, se rozkládaly široširé zahrady, přecházející pozvolně v trávníky, a stejně tak i silnice, polní cesty a meze byly osázeny stromovím. A to nejčastěji lipami a kaštany, o čež se zasloužili farář Jan Midlent, který působil v Radomyšli v letech 1762 – 1768, a který nechal vysadit lípy podél křížové cesty až k sv. Janu a radomyšelský rodák Jan Medlín, zdejší děkan v letech 1806 – 1822, který zasadil lípy od sv. Jana k Hájku. O zdroj k bohaté snůšce se tedy staraly nesčetné okrasné stromy, sady, aleje, louky a pole, a tak bylo i dostatek medu. Nejinak tomu bylo i s voskem, který tehdy potřebovali voskáři z nedalekých Strakonic, Písku a okolí k výrobě hromnic, paškálů, oltářních a pohřebních svící, sloupků, svíčiček a voskových květin. A poutní místa blízká i vzdálená, Příbram, Strakonice, ba i Radomyšl sama, byla stálými a dobrými zákazníky. Stejná poptávka byla i po druhé hmotě, kterou včely snášejí do svých domečků. Medem se v rodinách sladilo místo drahého cukru, medem se léčilo, ale vedle toho vzniklo již dávno celé výrobní odvětví, které se bez medu nedovedlo obejít – pernikářství. V Radomyšli bylo odedávna pernikářství, v Radomyšli byli také odedávna včelaři. Cechovní historie městečka Radomyšle nám říká, že pernikáři tvořili první, nejstarší a nejváženější místní cech. Dne 1. října 1720 byly vydány artikule radomyšelského cechu pekařsko-pernikářského Ferdinandem Leopoldem Dubským z Třebomyšle, rytíře řádu sv. Jana Hierosolimitánského, velkopřevora a pána Strakonic. V preambuli těchto artikulů se dokonce praví, že to bylo tenkrát jen potvrzení cechovního řádu, neboť cech pekařsko-pernikářský existoval v Radomyšli již dávno předtím. Tyto artikule byly podle tehdejších zvyklostí obnovovány a potvrzovány i dalšími pány Radomyšle, maltánskými velkými převory a strakonskou vrchností (např. Gundakarem Poppo z Dietrichsteinu 10. září 1728). Rozkvět radomyšelského pernikářství souvisel zejména, stejně jako rozmach voskářství, s tehdejší společenskou situací, s vládnoucí barokní nábožností a živým poutním ruchem. I Radomyšl měla na vrchu nad městečkem své poutní místo, kostel sv. Jana Křtitele. Bohužel pekařsko-pernikářský cech pozbýval postupně své někdejší slávy, a tak ho nahradil užitečnější cech pekařsko-mlynářský a konečně s ostatními cechy (plátenicko-soukenickým, obuvnickým, novoševcovským, kovářsko-kolářsko-truhlářským a řeznickým) zanikl v roce 1859.
O radomyšelských včelařích před založením Včelařského se nedochovaly téměř žádné písemné zprávy kromě údajů, které si zapamatoval starý včelař Antonín Červenka. Podle něho byl největším radomyšelským včelařem 19. století rolník Václav Kovář. Tento významný radomyšelský rodák se narodil 15. září 1852, absolvoval Hospodářskou akademii, založil radomyšelský Sbor dobrovolných hasičů, byl členem obecního zastupitelstva a zemským poslancem za venkovské obce strakoňského a volyňského okresu. Zemřel svobodný 1. srpna 1891. Včely se Václavu Kováři staly životní láskou, vlastnil na 70 včelstev. Později působil v mnoha zemědělských a veřejných organizacích, takže se nemohl včelám řádně věnovat. Rozhodl se tedy prodat svůj včelín oseckému velkostatkáři Eduardovi rytíři z Daubků. Tento šlechtic českého původu, majitel panství Oseka a dvora Káletic a většiny domů v Oseku, Malé Turné, Kbelnici aj., vlastník pražského paláce Platýz v Praze a rozlehlého bloku domů, neodmyslitelně přispěl k dalšímu rozkvětu radomyšelského včelařství. Eduard rytíř Daubek pokládal za svou vrchnostenskou povinnost a pýchu být patronem a podporovatelem školství v okruhu svého dominia, a proto kupoval školám v okolí Oseka učební pomůcky a sbírky přírodnin. Nejlepší žáky dokonce odměňoval úly a včelstvy. Zejména mu záleželo na tom, aby se včelaření v našem kraji rozmáhalo a zároveň z této propagace očekával i svůj hospodářský prospěch. O propagátorské činnosti Eduarda Daubka se vědělo v celém strakonském okrese. V této době se v okrese nacházelo na 3000 včelstev. Z ostatních včelařů je nutné připomenout ještě zahradníka Červenku, varhanáře Felixe Hlídka, truhláře Jana Nováka a řídícího učitele Karla Hajského.
Vznik Včelařského spolku v Radomyšli
Za vznik Včelařského spolku v Radomyšli vděčíme MUDr. Václavu Novotnému, který jako první přišel s návrhem spojit několik dosavadních radomyšelských a sousedních včelařů ve spolek. MUDr. Václav Novotný se narodil 21. března 1866 v mlýně Kuklích u Písku a do Radomyšle byl jmenován obvodním lékařem roku 1893. Už na gymnáziu byl literárně a spolkově činný, za přátele měl mnoho významných kulturních osobností např. ředitele knihovny Národního muzea PhDr. Čeňka Zíbrta nebo slavného básníka Antonína Sovu. Mimo jiné byl i spolužákem několika pozdějších profesorů lékařské fakulty pražské univerzity - např. Jaroslava Bukovského. Václav Novotný se kromě své odborné činnosti věnoval i činnostem v oblasti kulturní a hospodářské. Přednášel, byl režisérem ochotníků, staral se o místní knihovnu, byl jedním ze zakladatelů Raiffeisenky aj. Na jeho návrh byl dne 6. ledna 1897 založen Místní odbor Národní jednoty pošumavské, která měla ve svém programu pracovat v Pošumaví v oblasti národní, kulturní i hospodářské. Václav Novotný byl jejím prvním a zároveň jediným předsedou až do jejího zániku. Jelikož měla Národní jednota pošumavská ve svém programu také podporování včelařství, došlo na podnět z Místního odboru k založení Včelařského spolku v Radomyšli. Dne 17. května 1905 se sešla jeho ustavující valná hromada a prvním předsedou se stal MUDr. Václav Novotný, jednatelem pak učitel Václav Valenta. Celkem se přihlásilo 22 členů, kteří měli dohromady 81 včelstev. Mezi prvními členy radomyšelského Včelařského spolku byli kromě již dvou zmíněných jmen také rolníci Josef Maroušek a Eduard Justin z Leskovic, rolník Nový z Černíkova, rolník Hřebejk z Podolí, rolník Slaník z Domanic, rolník Slanař z Jemnic, zámecký klíčný Vojtěch Neuberg z Oseka, rolník Mařík z Klínovic, z Radomyšle pak krejčí Hynek Slanař, varhanář Felix Hlídek, truhlář Jan Novák, učitel Jan Loucký a učitel Eduard Kohout z Jemnic. Přesto by bylo zapotřebí doplnit tento výčet ještě několika dalšími jmény, neboť zpráva kronikáře a jednatele spolku Václava Valenty se zmiňuje o 22 členech.
Zejména člen Eduard Kohout byl členem zvlášť významným. Včelařil již dávno před založením spolku a jeho včelařské zkušenosti byly tak význačné, že se jeho jméno dostalo s poznámkou „včelařský instruktor“ i do Malé včelařské abecedy, kterou podle různých pramenů sestavil Otakar Jakoubek, a která byla roku 1907 otištěna v Českém včelaři.
Učitel Václav Valenta jednatelem Včelařského spolku příliš dlouho nebyl, jelikož roku 1907 je jako jednatel uváděn již Jan Loucký, který v této funkci také dlouho nesetrval. Od roku 1909 až do roku 1912 působil jako jednatel učitel Josef Matějček, o kterém jeho kolega Václav Valenta napsal tuto humoristickou „čistě matějčkovskou“ historku. Jedním z jeho nápadů bylo, že ač byl zvolen jednatelem spolku, tak nebyl ani jeho členem a za celé tři roky svého jednatelství si napsal jediný protokol o schůzi, i když měl Včelařský spolek každého roku schůzí několik. A ten jediný protokol vždy podle potřeby pozměnil a četl na všech schůzích. Zemřel 26. listopadu 1956 v Klatovech ve věku 78 let.
Po Josefu Matějčkovi se stal jednatelem spolku Alois Sklenička, učitel ve Velké Turné, a od roku 1918 tuto funkci zastával rolník Josef Kopta z Radomyšle. Podle kronikářských zápisů Václava Valenty měl spolek v této době vůbec nejvíc členů, a to rovných 56, což bylo způsobeno zejména tím, že tehdy byla veliká nouze o cukr, a proto spolek dostával cukr na příděl. To způsobilo. že se přihlašovali za členy i ti, kteří včelstva vůbec neměli.
MUDr. Václav Novotný byl předsedou Včelařského spolku až do konce svého života, do 9. listopadu 1927. Včelaření náleželo k čtveřici jeho mimo lékařských zálib. Svým včelstvům byl oddán stejně jako zahradě, lovectví a houbaření.
Druhým předsedou Včelařského spolku se stal řídící učitel Eduard Kohout z Jemnic a jednatelem radomyšelský poštmistr František Joza.
Velkým mezníkem v dějinách radomyšelského spolku byla první a druhá světová válka. Tehdy velká většina včelařů nastoupila vojenskou službu, někteří zemřeli a vůbec činnost spolku začala postupně upadat. V dalších letech se situace nikterak nezlepšila. Změna režimu, zakládání JZD, zavádění nových zemědělských technologií – zvláště nešetrné zacházení s postřiky, umělými hnojivy a nejrůznějšími poprašky, útlum pěstování nektarových rostlin jako komonice a svazenka, vedly k vysokému úbytku nejen včelstev, ale i včelařů samotných. Až začátek 80. let s sebou přinesl nový způsob včelaření, a to na bázi kočovných vozů s nástavkovými úly, jehož velkým propagátorem byl přítel Miroslav Čapek. Spolu s tehdejším předsedou Josefem Vonáškem pořádali zájezdy na včelařské výstavy a přednášky předních včelařských odborníků. V této době si několik mladých členů organizace vyrobilo kočovné vozy (př. Čapek, Vonášek, Maroušek, Vachuška, Lebeda, Mráz), se kterými kočovali k řepce, hořčici, hrachu a svazence. Také začala větší obměna matek včely „Kraňky“, o což se zasloužily především přítel Kadečka a Maroušek.
Od zvolení MUDr. Václava Novotného prvním předsedou Včelařského spolku a Václava Valenty jednatelem uplynulo v roce 2005 sto let. Za tu dobu se v těchto funkcích vystřídalo několik opravdových včelařských nadšenců. Dalšími předsedy byli zvoleni Eduard Kohout (o jeho nástupcích bohužel chybí jakákoli písemná zpráva) a Cyril Koubovský, který tuto funkci vykonával po dlouhá léta až do své smrti r. 1984. V roce 1985 ho v této funkci vystřídal Josef Vonášek. Funkci předsedy dále zastávali Josef Krejčí a Miroslav Čapek. Do funkce jednatele byli zvoleni Václav Valenta, Jan Loucký, Josef Matějček, Karel Kohout, Alois Sklenička, Josef Kopta, František Joza, Karel Matoušek, Karel Zíka, Václav Žíla, Jaroslav Šípek, Miroslav Čapek, Vladimír Kilián a Josef Maroušek.
Současným předsedou ZO ČSV Radomyšl je Ing. Cyril Koubovský. Funkci jednatele zastává Josef Maroušek. Nákazového referenta vykonává Miroslav Lebeda a pokladníkem je Ing. Miloslav Kůta. Pozici místopředsedy zastupuje Jiří Křivanec.
Pod správu ZO ČSV Radomyšl spadá několik okolních vesnic, kterými jsou Leskovice, Chrášťovice, Třebohostice, Zadní Zborovice, Klínovice, Podolí, Černíkov, Domanice, Láz, Rojice, Velká a Malá Turná, Osek, Petrovice, Jemnice a Rohozná.
Včelařské osobnosti ZO ČSV Radomyšl
Karel Zíka, dlouholetý jednatel a pokladník, mimo jiné zakladatel včelařské kroniky, se narodil ve Čkyni na Šumavě. Do Radomyšle byl roku 1944 přeložen na vlastní žádost za přednostu poštovního úřadu. Po vzoru svého předchůdce začal včelařit a stal se členem organizace. Karel Zíka byl velkým propagátorem včelařství. Po nějakou dobu také vedl včelařský kroužek.
Karel Kohout byl jednatelem spolku v letech 1940 až do své smrti v roce 1952. Včelaření se věnoval již od dětství. Učil se u svého otce v Malém Boru, kde měl na starosti dva úly, a tak získal základní znalosti a zkušenosti. Jako učitel působil v různých obcích, ale život bez včel by si nikdy nedokázal představit, a tak ho včelky všude doprovázely. V Jemnicích si sám vyrobil větší počet úlů a lis na mezistěny, který později vyráběl i pro jiné zájemce. Mimo jiné učil mládež pěstovat stromy a chov včel. Z mnohých jeho žáků se stali dobří včelaři. Po první světové válce v Radomyšli s úspěchem zkoušel i stěhování včelínu do polí za pastvou. Této zálibě zůstal věrný až po zbytek svého života.
Mezi současné osobnosti ZO ČSV Radomyšl patří především Miroslav Čapek, který se včelaření věnuje již od útlého mládí. U svého otce, který byl nadšeným včelařem v sousední ZO ČSV Sedlice, získal mnohé zkušenosti a vědomosti. Během krátké doby se z něj stal skvělý včelař, o čemž svědčí i fakt, že již jako osmnáctiletý mladík vlastnil na 20 včelstev. Od roku 1975 do roku 1995 vykonával funkci jednatele. Mimo jiné, byl i velkým iniciátorem nástavkového včelaření a kočování za pastvou.
Dalším významným včelařem byl také Josef Vonášek z Velké Turné, který vykonával po několik let funkci předsedy. Přítel Vonášek přispěl k získávání nových poznatků o včelaření tím, že pořádal nejrůznější přednášky a zájezdy na včelařské výstavy (Brno, Olomouc).
Mezi pokrokové včelaře bezpochyby patří i Josef Maroušek (viz foto), který se již 24 let zabývá chovem matek. Odebírá vyšlechtěné matky z výzkumných ústavů a od předních českých chovatelů, které dále rozchovává a zásobuje jimi včelaře ve svém okolí.
Dalším odborníkem v naší organizaci je Antonín Lebeda, který po dlouhá léta udržuje vysoký počet včelstev, což svědčí o jeho zájmu a zdatnosti.
Svatý Ambrož – patron včelařů
Svatý Ambrož se narodil v roce 339 v německém Trieru (Trevíru). Podle staré legendy se prý nad Ambrožem, když jako dítě spal, snesl roj včel a do otevřených úst mu nanesl med, což symbolicky vyjadřovalo jeho píli, výmluvnosti a sladkost řeči. Kult svatého Ambrože se rozšířil ve středověku za Karla IV. Včelaři přijali svatého Ambrože za ochránce úlů, proto na nich býval zejména lidovými umělci znázorňován.
Z Ambrožova života je známo, že vystudoval právo v Římě a stal se místodržitelem v oblasti kolem Milána. Byl vyhlášený svojí moudrostí a laskavostí. Záhy se přiklonil ke křesťanství a stal se biskupem. Všechen majetek rozdal chudým, otcovsky se o ně staral a bránil je proti bezpráví. Zemřel ve veliké úctě a vážnosti. Stalo se tak v roce 379. Dnem svatého Ambrože je 7. prosinec.
Autor: Městys Radomyšl ©